Catania marathon

Zas trošku jinak. Zpětně a po částech.

Registrace a plánování

Jako každý jiný italský závod má i Catania marathon strašně složitý systém. Registruje se přes ENDU, kde musíte mít profil a pak je potřeba buď Runcard a potvrzení od doktora, nebo se hlásíte do nesoutěžní kategorie. Tu jsem tam hledala tak dlouho, ž jsem zjistila, že zrovna Katánie tuto možnost nenabízí. Přešla jsem tedy na kategorii atletů registrovaných v klubu pod World athletics. Runczec h mi vystavil potvrzení, že jsem členkou Českého maratonského klubu a já jsem pak ještě vyplnila papír, kde jsem jim to potvrdila.

Když se mi tohle povedlo a registrace byla potvrzená, tak jsem šla hodně na poslední chvíli kupovat letenky a bookovat ubytování. Letenky jsem kupovala na pátek (přímý let) a pondělí (později jsem bohužel letět nemohla, ale přímý let nebyl). Se zavazadlem do kabiny, které kvůli maratonu nemůžu víc doporučit, mě stály asi 6000 Kč. K ubytování jsem si vybrala hostel Ostello degli Elefanti ( https://ostellodeglielefanti.it/it/) a bylo to super!

Pátek - Let a ubytování

Ze tří letů celkem, byly zpožděné všechny. Byly zpožděné docela dost a ten směrem na Sicílii dokonce 3 hodiny. Příště si s sebou vezmu do letadla víc jídla.

Po příletu je potřeba jet autobusem ALIBUS do centra. Jízdenka se dá koupit v automatu u autobusu nebo přímo u řidiče a stojí 4 Eura. Jízda je cca 20 minut a autobusy jezdí překvapivě často. Hostel byl maximálně 5 minut pěšky od zastávky a alespoň tahle část cesty byla bezproblémová :)

V hostelu se zaplatila vratná záloha za klíč 5 Euro a pak mi ukázali co a jak. Překvapivě hezky uklizeno, hodně prostoru, všude dekorace (vánoční i nevánoční) a pomálu lidí. Každý večer ve 20:30 free pasta a každé ráno snídaně v ceně. Sice jenom jedna sprcha, ale v celku mnohem víc pozitiv než negativ. Překvapivě hodně lidí tu bylo starších než já a hodně lidí tu trávilo den a pracovalo. Nikdy jsem neseděla sama a vždycky přišel někdo, kdo se najedl se mnou. Někdo zůstával, někdo přijel a odjel a jak se to nabalovalo, tak poslední den na snídani nás u stolu sedělo 6!

Sobota - den před závodem a vyzvednutí čísel

Předzávodní den byl jediný volný den na procházení po městě a jediný den, kdy jsem si mohla vyzvednout startovní číslo. Ráno před snídaní jsem si ale ještě šla zaběhat. Chtěla jsem vidět východ slunce z mola, které je vyhlídkové a kam jsem běžela na východ slunce v roce 2022, kdy jsem tu byla naposledy. Běh byl hezký, ale nebyl ani východ slunce (schované za mraky) ani molo, které se opravuje. Běžela jsem se tedy podívat ke startu závodu.

Po snídani jsem se tedy šla projít na druhou stranu města pro číslo a udělat si z toho sightseeing. Naštěstí to tam není tak velké, takže jsem se ani nemusela tolik snažit šetřit nohy. Navíc jsem s sebou měla skicák, tak jsem občas posedávala a kreslila. Startovní čísla se vyzvedávají v obchůdku se sportovními potřebami (volejbal a běh), takže tam nebylo ani místo a ani proč se zdržovat. Jediné, co mě zajímalo byla trasa a občerstvovací stanice. Nechtěla jsem běžet na čas, takže jsem se chtěla spoléhat jen na ně a nic s sebou nenosit. Sice byli všichni strašně nápomocní a snažili se mi odpovědět, ale nikdo nemluvil anglicky, takže jsem se toho moc nedozvěděla. Jediné co, tak že občerstvovací stanice na trase jsou, je tam určitě voda a banány, ale už jsem se nedozvěděla ani jaká je trasa ani kolik a kde ty občerstvovačky jsou.

Každopádně ve startovním balíčku (na fotce) jsem našla číslo, 2 balení vody, sušenky, med, kalendář a balení špaget. Hodně hezké překvapení, protože jídlo je nejlepší dárek...

Co se týká města a památek, bylo u krásně. Svítilo slunce, bylo 19 stupňů a ani jsem neměla chuť jít na oběd, tak jsem si koupila salát a udělala piknik v parku :) A protože jsem tady už byla a město znám, jen jsem se procházela.

Neděle - závod a pozávodní oslavy

Snídaně byla croissant a kafe. Ideální. Na recepci mi poradili autobus, já měla ze soboty koupené lístky, tak jsem vyrazila čekat na zastávku. Cedule ukazovala, že budu čekat 10 minut. Mezitím přijel jiný autobus a ten můj z tabule zmizel. Pak přišli dva běžci, trochu jsme si popovídali, já doufala že v tom nebudu sama, ale bohužel běželi jinu vzdálenost, startovali později a nejdřív se chystali na letiště vyzvednout auto. Nezbývalo mi nic jiného než čekat dál. Naštěstí se tam autobus znovu po asi pěti minutách objevil a po dalších pěti opravdu přijel.

V autobuse byli další běžci, kteří si se mnou bohužel zase chtěli povídat, naštěstí ale nemluvili anglicky :D (pak mě cestou při závodě zdravili, to bylo moc pěkný). Na startu/cíli toho bylo strašně málo. Bylo tam jen pár stanů - jeden na úschovu věcí, jeden s masáží, jeden partnerský a jeden na vyzvednutí čísla. Tím to končilo. Záchodů bylo naštěstí dost. Jediná věc, kterou jsem nedomyslela byla voda. Zapomněla jsem si naplnit před odchodem z hostelu lahev a vzala si jí s sebou prázdnou. Měla jsem strašnou žízeň a protože jsem nevěděla jaká bude občerstvovací situace, potřebovala jsem se napít aspoň před startem. Naštěstí mě zachránila skupinka běžců ze Slovenska, za kterými jsem přišla a oni mi dali napít. Popovídali jsme si a šli na start. Bylo nás celkem 6- já + 3 co běželi maraton a k tomu 2 co běželi desítku.

Trasa závodu byla příšerná. 5 km tam, 5 km stejnou cestou zpátky, pak ještě 500 m za start, otočit a zase. Celkem 4x.

Občerstvovaček bylo na trase snad 7, bylo to super! Hlavně proto, že se celou dobu běželo na slunci a to teplo bylo znát. Moje nová spřátelená skupina Slováků mě zachraňovala od nudy, protože kdykoliv jsme se s kýmkoliv z ní míjeli, mávali jsme si nebo prohodili pár slov. Po hodině a půl se odstartoval 1/2 maraton a jen co jsme našli naše šnečí maratonský tempa, začali nás předbíhat ambiciózní půlmaratonci. To nebylo příjemné. Co to pominulo a zůstali jsme už zase jen my pomalí běžci, začla jsem se nudit a začala volat lidem, kteří mi slíbili rozptýlení. Fungovalo to skvěle a na hoďku mě to zabavilo. Nakonec to celé docela uteklo. A při mém příběhu do cíle se sešli Slováci, co měli všichni závod už dávno za sebou a fandili mi v cíli :) Sice jsme byli domluveni na pivo po závodě, ale pak mi někam utekli. Byla jsem si teda ochladit nohy do moře a sednout si na pláž. Hodně hezký. A když mi začala být zima, sbalila jsem si věci a po pláži šla směrem k městu.

Po pár stech metrech jsem potkala jediný plážový bar široko daleko a v něm moje Slováky. Přišla jsem už do dost rozjeté párty a strašně jsem si celý večer užila! Bylo tancování, zpívání, jídlo i pití a po tom, co jsme to rozpustili, setkali jsme se ještě ve městě na večeři.

Pondělí - odjezd domů

Naštěstí to celé nebylo moc na krev, takže jedno protažení večer a jedno protažení ráno bylo dostačující. Achilovky to odnesly trošku víc, takže se rozhýbávaly delší dobu a zatuhávaly rychle, ale jinak jsem jen chodila lehce srandovně.

Snídaně byla dlouhá a příjemná. Potkala jsem tam svoje oblíbený hostelový lidi a rozdala jsem jim věci, co mi přebývaly- síťku pomerančů, který jsem dostala v cíli, jsem dala Argentinci, med, který byl ve startovním balíčku, dostal Španěl, který dostal i zbylou jízdenku na autobus.

Všechno ostatní šlo podle plánu, na letiště jsem se dostala snadno, ale letadlo bylo zase zpožděné...

Závod a detaily